Pro mnohé zní teorie her jako suchá matematika, jako vzorce, jako něco, co hraje roli pouze na přednáškách nebo v obchodních hrách. Ve skutečnosti se však jedná o prastarý nástroj myšlení, který existoval dávno před svou akademickou formalizací. Používali ji diplomaté, velitelé, kapitáni průmyslu - dávno předtím, než se jí tak začalo říkat. Nakonec nejde o nic jiného než o střízlivou otázku:
„Když se několik hráčů musí rozhodnout v nejisté situaci - jaké mají možnosti a jaké jsou důsledky?“
Takové myšlení je dnes překvapivě vzácné. Místo analýzy alternativ se mnohé zužuje na morální narativy nebo spontánní interpretace. Přitom právě v případě geopolitických otázek by jasná analýza možností byla základem každé vyspělé politiky. Právě tohoto starého řemesla bych se chtěl v tomto článku znovu ujmout.
