Svoboda projevu

Svoboda projevu je jedním ze základních kamenů otevřené společnosti. Neznamená to, že každý výrok musí být správný, chytrý nebo bez rozporů, ale že myšlenky, pochybnosti a kritika mohou být vyjádřeny bez obav ze sankcí nebo sociálního vyloučení. Zejména ve složité době není svoboda názoru luxusem, ale předpokladem toho, aby vůbec mohly probíhat procesy společenského učení. Tam, kde jsou názory předem tříděny, morálně hodnoceny nebo přijímány pouze v úzkých koridorech, se veřejný diskurz zužuje - často zákeřně, ale účinně. Svoboda názorů se nerozvíjí v pohodlném konsenzu, ale v respektujícím zacházení s nepohodlnými postoji. Vyžaduje klid, schopnost rozlišovat a ochotu snášet argumenty, i když je člověk nesdílí.

Helge Schneider: Přístup, humor a svoboda nemuset se vysvětlovat

autor:
Helge Schneider Portrét

Helgeho Schneidera jsem si všiml velmi brzy. Ne proto, že by byl nějak zvlášť hlasitý nebo se tlačil do popředí - naopak. Byla to ta zvláštní směs inteligentní absurdity, jazykového postranního myšlení a hudební věcnosti, která mi utkvěla v paměti. Něco mi na něm od začátku připadalo jiné. Nevzrušený. Bez dojmu. A především: nepotřebuje vysvětlení.

Tento portrét tedy není fanouškovským textem. Není ani ironickým pomrkáváním nebo snahou zařadit Helgeho Schneidera do kulturní škatulky. Je to spíše pokus o pohled na osobnost, která se po desetiletí důsledně brání jakékoli formě přivlastňování - a která právě proto projevuje postoj.

Číst dál

Co nám naši dědečkové vyprávěli o válce - a proč tyto hlasy dnes chybí

autor:
Válečné vzpomínky dědečků

Hodně se mluví o válce. Ve zprávách, talk show, komentářích, na sociálních sítích. Snad žádné jiné téma není tak aktuální - a zároveň tak podivně abstraktní. Čísla, mapy, frontové linie, hodnocení odborníků. Víme, kde se co děje, kdo je do toho zapojen a co je v sázce. Téměř zcela však chybí hlasy těch, kteří válku spíše zažili, než vyhlásili.

Možná proto, že tyto hlasy pomalu utichají. Ale možná je to také proto, že jsme zapomněli, jak jim naslouchat.

Číst dál

Jaká byla Sýrie před válkou? Kdo vládne dnes? Co to znamená pro uprchlíky v Německu?

autor:
Sýrie a Damašek

Sýrie pro mě není abstraktní zprávou, není jen krizovým pojmem v titulcích novin. Tuto zemi sleduji - sice zpovzdálí, ale nepřetržitě - už asi dvacet let. Ne z politického aktivismu, ale ze skutečného zájmu. Sýrie pro mě vždy byla příkladem toho, že svět je složitější než jednoduché vyprávění o dobru a zlu. Země na Blízkém východě, která byla sekulárně uspořádaná, relativně stabilní a společensky mnohem modernější, než by mnozí očekávali.

Dalším bodem, který vzbudil můj zájem hned na začátku, byla osoba samotného Bašára Asada. Muž, který studoval ve Švýcarsku, vystudoval oční lékařství, poznal realitu života na Západě - a pak stanul v čele blízkovýchodního státu. To nezapadalo do obvyklého schématu. O to víc mě dráždilo pozorovat, jak rychle se zúžilo vnímání veřejnosti, jak se ze složitého státu během několika let stal čistý symbol násilí, útěku a morálního zjednodušení. Šokem pro mě nebylo ani tak to, že Sýrie skončila válkou - takových zlomů zná historie mnoho -, ale jak málo prostoru pro diferenciaci po ní zbylo. Tento článek je proto také pokusem o navrácení řádu do tématu, které je v médiích často prezentováno pouze jako chaos.

Číst dál

Je zabíjení nedůstojné? Střízlivá otázka o vraždě, teroru a válce

autor:
Je zabíjení nedůstojné?

Žijeme v neklidné době. Válka, teror, násilí - to vše je opět velmi aktuální. Ve zprávách, v politických debatách, v kuloárních rozhovorech. Rozhoduje se o válce a míru, často rychle, často s velkou rozhodností. Předkládají se argumenty, zvažují se, zdůvodňují. A přesto ve mně zůstává pocit znepokojení.

Ne proto, že bych věřil, že je všechno snadné, nebo že bych snil o světě bez konfliktů. Ale proto, že jsem si všiml, jak zřídka je položena velmi konkrétní otázka. Otázka, která není ani právní, ani vojenská. Otázka, která se neptá na vinu nebo spravedlnost, ale na něco podstatnějšího. Tato otázka zní: Co udělá s člověkem, když zabije jiného člověka?

Tento článek je pokusem položit tuto otázku klidně a střízlivě - bez obviňování, bez morálního patosu a bez instrumentalizace současných událostí.

Číst dál

Více než punk: Nina Hagen, Cosma Shiva a umění nenechat se strhnout

autor:
Portrét Niny a Cosmy Shiva Hagenových

Když přistupujete k portrétu Niny Hagen, je lákavé mluvit nejprve o hudbě. O punku, provokaci, křečovitých vystoupeních. O všem, co je hlasité a viditelné. Tento portrét záměrně začíná jinak. Ne písněmi, ne styly, ne obrazy. Ale něčím tišším - a důležitějším: postojem.

Postoj není nálepka. Nelze si ho navléknout jako kostým, dodatečně nalepit nebo vysvětlit marketingem. Postoj se projevuje už v počátcích chování, dlouho předtím, než se někdo stane slavným. Lze ho vyčíst z toho, jak někdo reaguje na omezení, na rozpory, na moc. A právě v tom se Nina Hagenová stává zajímavou - ne jako ikona, ale jako osobnost.

Číst dál

Porozumění Íránu: Všední život, protesty a zájmy mimo titulky novin.

autor:
Porozumění Íránu

Jen málokterá jiná země vyvolává tak pevné představy jako Írán. Ještě než se zmíníme o jediném detailu, už se nám vybaví asociace: mulláhové, útlak, protesty, náboženský fanatismus, stát v permanentním konfliktu s vlastním obyvatelstvem. Tyto obrazy jsou tak známé, že se o nich téměř nepochybuje. Zdá se, že jsou samozřejmé, téměř jako všeobecně známé.

A v tom je právě ten problém. Protože tyto „znalosti“ málokdy vycházejí z osobní zkušenosti. Pochází z titulků novin, z komentářů, z příběhů, které se opakují už léta. Írán je jednou z těch zemí, o nichž má mnoho lidí velmi jasný názor - přestože tam nikdy nebyli, neumějí jazyk, neznají každodenní život. Obraz je úplný, ucelený, zdánlivě bez rozporů. A právě proto je tak přesvědčivý. Co se však stane, když se obraz stane příliš hladkým?

Číst dál

Demolice Nord Streamu: sabotáž, mocenská politika a nepříjemné nezodpovězené otázky

autor:
Odstřel plynovodu Nord Stream

Když se řekne energie, mnohým se nejprve vybaví elektřina - světla, zásuvky, elektrárny. Ve skutečnosti však každodenní život v Evropě závisí na tišším základu: na teple a procesní energii. V průběhu desetiletí se zemní plyn stal jakousi neviditelnou páteří. Ne proto, že by byl nějak zvlášť „krásný“, ale proto, že je praktický: snadno se přepravuje, je poměrně flexibilní na použití a lze ho spolehlivě dodávat ve velkém množství. Pro domácnosti to znamená vytápění a ohřev vody. Pro průmysl to znamená především jedno: předvídatelnou výrobu.

Zejména v průmyslových odvětvích, jako je chemický průmysl, sklářství, ocelářství, papírenský průmysl, výroba keramiky nebo hnojiv, není energie pouze nákladovým faktorem, který se „optimalizuje“. Energie je nedílnou součástí procesu. Pokud selže nebo se stane nespolehlivou, nezastaví se jen jeden stroj - často se zastaví celý závod, někdy i celý dodavatelský řetězec. To je bod, kdy „energetická politika“ přestává být abstraktní kontroverzní otázkou a začíná mít zcela konkrétní dopad na pracovní místa, ceny, dostupnost a stabilitu. Každý, kdo tomu rozumí, také chápe, proč byl Nord Stream pro Evropu mnohem více než jen infrastrukturní projekt na mořském dně.

Číst dál

Dieter Hallervorden - Více než Didi: Portrét nepohodlného svobodného ducha

autor:
Dieter Hallervorden a Wühlmäuse v Berlíně

Jsou čísla, která vám zůstanou po zbytek života. Některé jsou jako špatně padnoucí oblek, jiné jako starý přítel, který se stále objevuje, aniž by se ho někdo zeptal. Pro Dietera Hallervordena se tento přítel jmenuje „Didi“. A nezvoní, ale bouchá. Na imaginární gong. Palim, Palim! - A skoro každý ví, kdo to je.

Ale právě tady začíná nedorozumění. Protože každý, kdo Dietera Hallervordena redukuje na tento jediný okamžik, na fackovacího panáka, klopýtající tvář a přehnanou naivitu, postrádá skutečného člověka, který se za ním skrývá. Vtipálek byl vždy jen povrch. Pod ním se skrývala mysl, která byla pohotovější, než mu mnozí přisuzovali - a charakter, který nikdy neměl rád, když mu někdo říkal, kam má jít. Tento portrét tedy není nostalgickým ohlédnutím za televizní zábavou minulých desetiletí. Je to pokus brát vážně umělce, který záměrně nechtěl být brán vážně po celá desetiletí - a právě proto byl tak účinný.

Číst dál

↑