Obecné

Rusko, NATO a strach z války: co lze dokázat - a co ne

autor:
NATO, Rusko a strach z války

Tento článek není výsledkem momentálního popudu, rozhořčení nebo zaujatosti. Je spíše výsledkem dlouhodobého pozorování - a rostoucího pocitu znepokojení. O Rusko se zajímám nejen od války na Ukrajině. Můj zájem sahá ještě dál. Už ve škole jsem se učil ruštinu jako cizí jazyk a v té době jsem se o jazyk, historii a mentalitu zajímal velmi uvolněně. Tento raný zájem mě vedl k tomu, že jsem v průběhu let sledoval tamní vývoj, aniž bych neustále měnil svůj pohled.

Právě proto mě dnes šokuje, jak hrubé, zjednodušené a sebevědomé jsou mnohé obrazy Ruska a jeho údajných cílů, které se objevují ve veřejném prostoru - často bez zdrojů, bez kontextu, někdy dokonce bez jakékoli vnitřní logiky. Zvláště dráždivé je, když se taková vyprávění objevují nejen v diskusních pořadech či komentářích, ale téměř bez reflexe je přejímají i novináři, politici či jiné oficiální hlasy. V určitém okamžiku nevyhnutelně vyvstane otázka:

Je to skutečně pravda?

Číst dál

Helge Schneider: Přístup, humor a svoboda nemuset se vysvětlovat

autor:
Helge Schneider Portrét

Helgeho Schneidera jsem si všiml velmi brzy. Ne proto, že by byl nějak zvlášť hlasitý nebo se tlačil do popředí - naopak. Byla to ta zvláštní směs inteligentní absurdity, jazykového postranního myšlení a hudební věcnosti, která mi utkvěla v paměti. Něco mi na něm od začátku připadalo jiné. Nevzrušený. Bez dojmu. A především: nepotřebuje vysvětlení.

Tento portrét tedy není fanouškovským textem. Není ani ironickým pomrkáváním nebo snahou zařadit Helgeho Schneidera do kulturní škatulky. Je to spíše pokus o pohled na osobnost, která se po desetiletí důsledně brání jakékoli formě přivlastňování - a která právě proto projevuje postoj.

Číst dál

Smlouva "dva plus čtyři", NATO a Bundeswehr: Co platí dnes?

autor:

Když se dnes hovoří o bezpečnostní politice, Bundeswehru a mezinárodních závazcích, je to obvykle v režimu současnosti: počty, situace ohrožení, alianční schopnosti. Málokdy se však klade otázka, na jakém právním základě to vše vlastně stojí. Přitom existuje smlouva, která právě tento základ tvoří - a přesto je v povědomí veřejnosti sotva zakotvena: smlouva Two Plus Four.

Mnoho lidí ji zná podle jména. Málokdo však ví, co přesně bylo v něm upraveno. Ještě méně lidí se zabývá otázkou, jaký význam mají tyto dohody ještě dnes - více než tři desetiletí po sjednocení Německa, ve světě, který se zásadně změnil v politickém, vojenském i sociálním ohledu.

Číst dál

Vysvětlení digitálního vlastnictví - Jak se vytvářejí udržitelné online aktiva

autor:
Co je digitální vlastnictví

Po staletí byl majetek něčím velmi hmatatelným. Mohli jste se ho dotknout, chodit po něm nebo ho držet v ruce. Dům, pozemek, dílna, knihy na polici nebo nářadí v zásuvce - to všechno byly věci, které bylo možné jasně přiřadit. Někomu patřily, byly viditelně přítomné a obvykle takové zůstaly, i když se změnily politické, ekonomické nebo společenské poměry.

Tento článek vysvětluje, co je to digitální vlastnictví, jaké má formy a jak lze digitální vlastnictví vytvářet, zejména v dnešní době umělé inteligence.

Číst dál

Ochrana klimatu s tunelovým viděním - elektromobilita, lobbing a potlačené náklady

autor:
Elektromobilita bez ideologie

Tento článek není obžalobou elektromobility. Není ani pokusem o znevážení technologického vývoje, který mnoha lidem v každodenním životě naprosto vyhovuje. Tento text píši proto, že mi v posledních letech bylo stále jasnější, že mezi politickým narativem, vnímáním veřejnosti a fyzickou realitou existuje propast, o které se téměř nemluví. A nepíšu ho z pohledu člověka zvenčí. Sám už léta jezdím plug-in hybridem. Elektrické řízení znám z vlastní zkušenosti, ne z brožur nebo diskusních pořadů. Vím, jak příjemné je tiché klouzání městem, jak přímočarý je přenos výkonu a jak uvolněný je pocit. Každý, kdo někdy pravidelně jezdil elektromobilem, rychle pochopí, proč je tato forma pohonu emocionálně přesvědčivá. Není na něm nic, co by se dalo bagatelizovat.

Právě proto se domnívám, že je třeba udělat krok zpět a střízlivě se ptát: čeho tato vozidla vlastně dosahují - a za jakou cenu, systémově řečeno?

Číst dál

Co je a co není BRICS: historie, ekonomika a geopolitická kategorizace

autor:
Země BRICS

Pokud se na čísla podíváte střízlivě, budete si mnout oči: dnešní země BRICS tvoří téměř polovinu světové populace. Miliardy lidí v těchto zemích žijí, pracují v nich, vyrábějí, spotřebovávají, budují infrastrukturu a utvářejí jejich budoucnost. Z hlediska počtu obyvatel, ekonomického výkonu (zejména z hlediska kupní síly) a surovin nejsou v globální politice v žádném případě okrajovým jevem. A přesto hrají země BRICS v každodenním zpravodajství západních médií obvykle jen podružnou roli - často se omezují na jednotlivé události, konflikty nebo módní slova.

Právě k tomu slouží tento článek. Ne proto, abychom oslavovali nebo obhajovali BRICS, ale abychom pochopili, co se za touto zkratkou skrývá, jak vznikla a proč dnes hraje roli, kterou nelze jednoduše ignorovat.

Číst dál

Co nám naši dědečkové vyprávěli o válce - a proč tyto hlasy dnes chybí

autor:
Válečné vzpomínky dědečků

Hodně se mluví o válce. Ve zprávách, talk show, komentářích, na sociálních sítích. Snad žádné jiné téma není tak aktuální - a zároveň tak podivně abstraktní. Čísla, mapy, frontové linie, hodnocení odborníků. Víme, kde se co děje, kdo je do toho zapojen a co je v sázce. Téměř zcela však chybí hlasy těch, kteří válku spíše zažili, než vyhlásili.

Možná proto, že tyto hlasy pomalu utichají. Ale možná je to také proto, že jsme zapomněli, jak jim naslouchat.

Číst dál

Jaká byla Sýrie před válkou? Kdo vládne dnes? Co to znamená pro uprchlíky v Německu?

autor:
Sýrie a Damašek

Sýrie pro mě není abstraktní zprávou, není jen krizovým pojmem v titulcích novin. Tuto zemi sleduji - sice zpovzdálí, ale nepřetržitě - už asi dvacet let. Ne z politického aktivismu, ale ze skutečného zájmu. Sýrie pro mě vždy byla příkladem toho, že svět je složitější než jednoduché vyprávění o dobru a zlu. Země na Blízkém východě, která byla sekulárně uspořádaná, relativně stabilní a společensky mnohem modernější, než by mnozí očekávali.

Dalším bodem, který vzbudil můj zájem hned na začátku, byla osoba samotného Bašára Asada. Muž, který studoval ve Švýcarsku, vystudoval oční lékařství, poznal realitu života na Západě - a pak stanul v čele blízkovýchodního státu. To nezapadalo do obvyklého schématu. O to víc mě dráždilo pozorovat, jak rychle se zúžilo vnímání veřejnosti, jak se ze složitého státu během několika let stal čistý symbol násilí, útěku a morálního zjednodušení. Šokem pro mě nebylo ani tak to, že Sýrie skončila válkou - takových zlomů zná historie mnoho -, ale jak málo prostoru pro diferenciaci po ní zbylo. Tento článek je proto také pokusem o navrácení řádu do tématu, které je v médiích často prezentováno pouze jako chaos.

Číst dál

↑